DOSLOV.

S radostí pěl bych, drazí, ještě dál,

však osud mi již mlčet velí;

ty slabé struny, jež jsem zladil v zpěv,

se přes příliš již rozechvěly.

Rozechvěly se, – praskly s rachotem,

neb já svou lýru příliš třímal,

nedbaje na to, že v ní ukrytý

pan pater Jezovita dřímal.

Nuž do kouta již s tebou varyto;

snad časem zas tě k zpěvu zladím,

až ďas se bude o mne pokoušet,

tebou snad jeho choutky schladím.