Doslov.

Daleko již leží za mnou

krápnikový, skalní svět,

časem jenom vzpomínkami

zalítne tam mysl zpět;

zavírá se znova za mnou

do podzemí černý vchod –

stojím v divech vytvořených

krůpějemi živých vod.

Co jich v hloubi hučí, běží,

padá cestou tajemnou! –

Mohutný a velkolepý

chrám se klene nade mnou! –

Vidím sochy, sloupy, clony,

mnohotvárné stěny skal –

divy země, jež nám Tvůrce

v ňadra naší vlasti dal!