Doslov.

Řev lvů a tygrů opět k sluchu zní mi,

poslední žář se katakomb mně nítí,

v poslední zápas vidím lidstvo jíti,

v němž bratr bratra dáví zuby svými.

Chechtotem ďasů, zpěvy andělskými

„Belial! – Kristus!“ slyším hesla zníti,...

Kdo podlehne pak, kdo má zvítěziti, –

nepoví básník několika rýmy.

Poví, co bylo, co však kdysi bude,

vám nevyjeví jeho slovo chudé,

v čas holubicí vzlétnouc Noemovou.

Ó potěšte se, kdy se vesel vrátí,

že opěval, co zloba nevyvrátí,

a dones těchy snítku olivovou!