DOSLOV.

A ustál děd, pak dodal truchlým retem:

„Toť pověsť jenom tak jak běží světem...“

O, Slovensko! Spí ještě předvoj Tatry,

však nad ním z dálky od velebné Fatry

se východ zardívá... Oj, země krásy!

ty – ty že na vždy mrtva, ubitá jsi?

Já nevěřím! Tvá hvězda zase vzplane,

a svoboda tvá opět z mrtvých vstane,

ta svoboda, v jíž krvi vrah tvůj kletý

se vykoupal, by zářil krásou v světy...

Však slyším juž, jak nad Váhem a Hronem

pták bílý kráče: „Za mnou, děti, honem!...“

Nuž, omladino! Janíku ty příští,

buď vítězem mi, drahá, na bojišti!