Dost!

V klín písně mé Tvá slza kane

jak rosa květné se sněti,

kéž čarovnou se perlou stane

ve hladké rýmu perleti;

bylť ondy lékem perel stkvost,

i já chci chorob býti prost

na věčnost!

Jak bohata jest píseň ona,

již pěl jsem z duše bolestí!

Tvá slza svatá kouzla koná,

jež cestu v ráj mi proklestí,

až řekne čas: „Tys trpěl dost,

nuž, vejdi přes duhový most

na věčnost!“