Dost práce juž...

Dost práce juž, já chci mít klid

a složit svoje břímě,

zem sklizena, chci připravit

se jako ona k zimě.

V mém sadu listí uvadlo,

štěp smuten v zem se chýlí,

mně na skráň sněhu napadlo,

chci oddechnout si chvíli,

než na věky odejdu spat

tam ke kostelní věži,

kde otec, děd, mých dítek řad

a moje žena leží.

Pojď, synu, sem, tvůj statek jest,

já dávám ti ho celý –

to byla vždycky naše čest,

co v rodu jsme ho měli.

Bůh žehnej v každé hodině

tvým stájím, pole, luka,

ať spokojeně na klíně

si mohu chovat vnuka.

Ať na dvoře tam z chalupy

se mohu dívat klidný

na stohy tvé a na kupy

– a ty buď na mne vlídný!