Dost, věř, jsem žil...

Dost, věř, jsem žil, bych mohl rozeznat,

co platí tento shon a tento chvat

po jakéms, dálném cíli;

ó jak se člověk mýlí;

a čím chtěl býti a čím mohl vzplát –

však neměl síly!

Dost, věř, jsem žil, bych mohl vyzvědět,

kam tíhne myšlenka i vůle vzlet.

Ty sny tak luzné byly!

– Ó jak se člověk mýlí!

Lhal sladký úsměv – lhal plný též ret –

já neměl síly!

Dost, věř, jsem žil, bych naposledy znal,

co ztratil jsem a co jsem oplakal,

jak dnes jsem vzdálen cíli –

Ó jak se člověk mýlí!

Vím jedno, s bohy já jsem v závod hrál –

však neměl síly!