DOST.

By Antonín Macek

Dlouho jsem roli v maskách hrál,

dlouhou a smutnou života roli...

změnil jsem nyní ten duše mráz

za to, co více bolí,

za to, co více bolí,

za to, co více mučí –

prokleji masky své, vypiji v ráz

na dno ten pohár žluči.