Dostaveníčko.

Bylo mi tentokrát dvacet let –

a junák rostlý jak svíce,

když jsem se zadíval dívence

do očí trošičku více.

– Zítra se shledáme v aleji –

tak jsme si slíbili spolu.

Však „zítra“ vedli mne četníci

do krajské trestnice dolů.

A večer, kde stinnou alejí

cesta se k trestnici točí,

tam pro mne upřímně plakaly

dvě černé hluboké oči.

Pak prchly týdny a měsíce,

mně bledly v žaláři líce,

a oči, jež pro mne plakaly,

ty jsem neuviděl více...