...a potom umřít

Stokrát opěvováno,

mnou posud ne,

nad mořem ráno,

azurné!

Verš se krátí,

jak se dlouží můj dech –

Jen milovati,

a z hloubky, mě nech!

Mřít by se chtělo

v nádechu par –

Miluji, tělo,

tvůj svatý tvar

a v studené líci

horoucí rys.

Ó milující,

má hladino, tys,

tys, která hladíš

i zraňuješ

a dáváš, jak svádíš,

úkoj též.

Chladím bolavou hlavu,

ale srdce, ten štváč,

chrlí svou lávu,

a v očích je pláč.