...Ó MĚSTO-ŽENO...

Nech zpívat oblouk Nil Marengo Jena,

nech mrazit věčnem hrobku z granitu,

a tam, kde mrtví nezdřímnou, že, supě,

bez dechu most jim skáče přes hřbitov,

to půlnoční mi vlíbej požehnání

a živého mne uspi hudbou aut.

Své dobyvačné pošeptej mi jméno,

a za dne-li mne tupíš, aspoň v snách

šum, světelná ty pěno, do mých spánků,

pak rozvěs tmu a skloň se nade mnou,

ať na svém patře smím, ó město-ženo,

ucítit dech tvých vlhce nahých úst!