Doubravy tmavé, stinné vy háje...

Doubravy tmavé, stinné vy háje,

pod vaším krovem snívám tak rád.

V šelestu listí čarovné báje

slýchávám hudbou dojemnou hrát.

Zkolébán vůní usínám zvolna,

duše má letí v modravou dál,

s očí mi prchá přítomnost bolná. –

Kéž bych, ach, věčně sladce tak spal!