DOZPĚV BÁSNÍKŮV PO LETECH.

Jsme mys, kde nejvíc zuří vlna zkázy,

leč naše hruď vždy příboj v moře srazí.

Jsme maják, ať se mračna ženou ztmělá,

vždy paprsk zoře vytryskne nám z čela.

Chcem žít a žijem, a vždy, víru v duši,

páž škůdců úklad zdrtí, pouta zkruší.

Nám neříkejte: Je vás hlouček pouze!

– Kde mužný vzdor, i síla přijde k touze.

Nám neříkejte: Národ váš je chudý!

– Však pučí v skále český granát rudý.

Nám neříkejte: Bez plodu jste květem!

– Byl čas, kdy chorál náš hřměl celým světem,

byl čas, kdy z výhně české duše ryzí

šla myšlenka, květ zlatý, v kraje cizí,

kdy v plameni mřel Hus, a vrahů k šiku

sil bledý strach zpěv božích zápasníků!

Vždy věrni sobě a vždy v ruce ruku,

jen stůjme pevní nových bouří v shluku.

Jen víru mějme, jako slzy máme,

a naše rámě každou zlobu zláme.

Jen vůli mějme, z ní se rodí činy,

když nás ne, lidstvo uzří šťastné syny!

Jen lásku mějme – láska v každé časy,

byť s Golgathy, svět podmaní a spasí!