Dozpěv

Tys šla a v naší světničce

teď žiju samu sobě –

ach matko, zlatá matko má,

jak je Ti dole v hrobě?

Ta naše malá světnička

se děsně, prázdně šíří,

o její klenby tlukou se

myšlénky netopýří.

Já sedím schoulen u lože

se chvějícíma rtoma –

ven musím, ven – tam do světa,

mně je tak zima doma!