Dozvuk z léta.

Čas ten prch’ jak ve pohádce,

prchl jako luzné snění,

kdy jsme k sobě na zahrádce

sedávali přituleni.

Vše se nám tak zdálo krásným,

purpur růže, jásot ptačí,

nebe se hvězd třpytem jasným –

ach, jak málo k štěstí stačí.

Přišla zima, sněžné kvítí

místo růží keře zdobí,

diamanty vše se třpytí

nad tichými léta hroby.

Ve kterém as uzavřeno

dlí to naše krátké štěstí? –

Zda zas slunkem ozářeno

s jarem znova počne kvésti?