Dozvuk.

Já vmetnouti chtěl v české kraje

hrsť jisker z niterného žáru,

však možná, že jsem nabral pouze

hrsť popele a chladných škvárů.

Snad bez ohlasu, beze stopy

tam zapadnou mé všední písně,

snad kritik jenom chmurné brvy

nad mojí knížkou stáhne přísně:

„Och, tendenční to rýmování,

bez jiskry, vůně, pelu, ceny,

brak zabarvený vkusem davu

a denní frází vyfintěný.“

Vše jedno. Nejdu pro pochvalu,

ať vyzní na plano mé pění –

jen ona šeř, již uvítalo,

kéž v plnou ranní zář se změní!

Kéž v rose, květech, písni, plesu

již brzy vzejde našim duším

to slunce, po němž práhnem dlouho,

den jasný, jehož blízkosť tuším.