DOZVUKY. (I.)

Růžová záře – záře štěstí hravá

ustoupá v duši smutným vidinám,

vzpomínám na Tě, ubohá má země,

vzpomínám na Tě, těžce vzpomínám.

Jak čáp na hnízdo v lípy ratolestech

zpomíná štíhlých palem ve květu,

jak lašťovice za tichoučkou římsou

kapličky rodné touží v přeletu.

Jak vybělalý zvonec v podjeseni

na hravou barvu modrých kalichů,

jak motýl na svých křídel pestré pely,

když v pavučinách zmírá po tichu.

Jak starý dub na ptactva pokolení,

jež po staletí hostil v haluzích,

na bujná kola dívek zlatovlasých,

jež tančívala pod ním na luzích.

Jak zmrzlé vody na své zlaté rybky,

jež vyšvihly se v slunci k hladinám,

jak duch na první myšlenku svou tvůrčí

vzpomínám na Tě – těžce vzpomínám.