DOZVUKY. (II.)

Má zemi drahá! – s tajůplným chvěním

Ti hledím v oko blankytné,

zda pod mé písně žhavým políbením

zas odkouzleno procitne?

V pomněnkách se mnou Otaviny břehy

a v rouně květů Blanice,

slavičích písní srdcejemné něhy

Ti šepcí v pozdrav tisíce.

Nač smutna být – nač hlasům kukavice

naslouchat v temné doubravě,

nač slzou vlahou švárné skrápět líce

a hlavu klonit dumavě?!

Již svitá... Hleď! již vroubí rozvaliny

paprsek v nitru pralesa,

bohyně svatá, nehal se již v stíny

a vypni čelo v nebesa!