DR. BOHUSLAVU BRAUNEROVI KE DNI JEHO JUBILEA

„Víc světla!“ pravil Goethe umíraje

a velký symbol odkázal tím světu,

se domáhat dna záhady a taje.

„Víc světla!“ dí muž vědy, k lačných retu

když sklání kalich nových pravd, byť žlučí

se práce opájel po dlouhém vzletu.

Však dobře ví, kdes za tmou světlo pučí,

nechť stokrát zachycené, stokrát mizí,

po cestách nových kráčet dál jej učí.

I neustává, nechť škleb s hanou sklízí.

Co noci probděné, dny plny potu?

On ví, on věří ve svůj dohad ryzí.

Jak plavec mořem střelky svojí hrotu,

on za ním jde a váží, soudí bystře,

v jho vlády svojí podmaňuje hmotu.

Tím „Světla víc!“ buď pozdraven dnes, Mistře!