DRAČÍ HLAVY. (VII.)

Ubíhá den, ubíhá den druhý,

hlídač váhá jako přikouzlený,

nerozhodnáť mučí spánek jeho

slova vděku, ku králi jež cítí.

Vděk ten tráví vášní pološero,

smývá plamen, šlehající prudce,

živen sliby královniných očí,

nad vše oddanější líbezností

jejich slov, jež zvučí písní ptačí...

Královna, žár cítíc vzplanout taký,

velikýma očima se dívá,

dmýchá v něj a ustydlé své srdce

na něm hřeje, přání dávná všecka

jako kruté sny mu vypravuje

po bezesných vznikající nocích:...

Hlídači můj .strašný, neúprosný,

zdálo se mi k ránu, král že zabit.

Král že zabit, k ránu se mi zdálo,

dýkou, podobnou tvé dýce štíhlé...

Ale nebyla to dýka tvoje,

tebe nelze milovat, jsi strašný.

Nebude to dýka tvá, však toho,

jehož srdce mé si zamiluje.

Zdálo se mi, spojena s ním budu,

na věky s ním půjdu, blahořečíc

za svobodu, za život a lásku,

za odvahu, že mne zbavil hrůzy

mladá léta do hrobu až vléci

s nenávistným srdcem ku člověku, –

vždyť mi zabil to, co nejdražšího,

přátelům mým zabil vše, co smělé,

nad svědomím věřících se rouhal,

cudným šlapal ženskost, soucit, něhu...

Ač v mém srdci dávno, dávno mrtvý,

zdálo se mi k ránu, král že zabit,

a že ten, kdo dýku přinese mi

kouřící se ještě horkou krví,

tomu osudu že volbou slepou

ženou stanu se i otrokyní.

Hlídači můj strašný, usmívej se,

strašný hlídači můj, jdi a vyzraď

králi sen můj dříve, než se splní,

vyzraď srdce mého pokušení,...

líp mi bude umřít, než se trápit...

Prsty sobě hlídač v koutě hryze,

kouzlem hrůzy, ohromením mlčí,

zmaten nadějí a nejistotou

výzvy skryté do snu příšerného...

Královna tak chví se po svých slovech

jako bříza, vítr když ji schýlí

třesa všemi větvemi a listy,

krutost v ní tak couvá přemožena...

Prsty sobě hlídač v koutě hryze,

na kolena potom před ní padá,

lačnými rty ruce její chytá:

Děsný sen tvůj, královno, a nikdy

nemá se už taký sen ti zdáti...

Smutnáť služba za úkol mi dána,

těžší tím, že srdce moje hoří

láskou k tobě a má mysl šílí.

Děsný sen tvůj nevyjde mi z hlavy,

vrah že rty tvé rudé líbat bude,

tělo obejímat, v oči zříti

dlouhé hodiny, tvým bude věčně.

Královno, tvůj děsný sen mne trápí,

vrah že rty tvé rudé líbat bude...

Královna se dívá naň a hlavu

hladí jemu, chlácholí jej, šepce,

dítě jak když uspávají matky

v spánek tvrdý, dlouhý, somnambulní...

Usmívá se tiše... Vrah že pouze

bude líbati rty její rudé?...