DRAGAN A GUSLAR. (III.)

„Veď do ciziny děda guslara,

můj hochu! tys můj zrak.

Jsem na vždy vyhnán, ty až do jara.

„Boj vyzuří se v našich dědinách,

v kraj volný vrať se pak, –

já zůstanu zde ve svých šedinách.“ –

„„A nenavrátíš též se v domov zpět?

Což netoužíš tam zas?

Chceš zanořit svůj život v pustý svět?““ –

„Můj hochu, což mně starci život již!

Jen ty svůj mladý spas, –

já zůstanu již, – ty se navrátiž.“ –

„„A nechceš vítat osvobozenou

tu domovinku již,

tu k velkým činům znovuzrozenou?

„„A nechceš se zpěvnými guslemi

jít v šťastnou lidu chýž

a poznat, jak je krásně na zemi?

„„A nechceš slyšet jásot svobody,

ni v ples jí housti sám,

ni mladé slávě jíti na hody?

„„Z těch nechceš býti, již je uhostí,

až zavítají k nám

mír, sláva, volnost s rojem radostí?““ –

Tu z očí slepých děda guslara

se řine perel proud.

„To bude, hochu, všecko do jara?

„To jaro uzřít, – blaze Draganu!

Mne zve již boží soud, –

zrak slepý zavru blažen, – zůstanu.“