DRAGON HANYS BLENDOVSKÝ

Až půjdu domů, až půjdu domů,

vyběhne moje Maryčka z domu,

budou znět zvony vesele,

bude to slavné vesele.

(Půjdeš ty, půjdeš za robu jinou:

za tu s tou kosou; stlát pod kalinou

budou ti lože přátelé –

bude to divné vesele.)

Udeří o mír, až bude po něm,

pojedu orat pluhem a koněm,

široká brázda pode mnou,

obloha čistá nade mnou.

(Udeří šavle na tvoje témě,

srazí tě s koně do černé země,

krev oči tvoje zalije,

mamulka-zem tě přikryje.)

Vesna jde, všecko se rozzelená,

požene rež mi až po ramena,

klas těžký hlavu nakloní,

grunt hledí pyšno z jabloní.

(Požene oves, rež i obile,

ale požene na tvé mohyle,

na širé polské rovině –

s Bohem, Hanyse z Lutyně!)