Drahá obraznosti.

Což jest život, prázden nadchnutí,

Vzdálen vynikavé obraznosti?

Vleče se jen, nezná perutí

Ducha, ani říše výtečnosti.

Tato mocnost povýšuje cit,

Bez ráje jest necitlivý lid.

Nedostíhlý jestiť její let,

Její říše nezná žádných mezí,

Není marně udělen ten vzhled,

V mladých myslích nejživěji vězí,

Tenť jest nevinnosti, bájí věk,

Zhlíží nejvábněji míra vděk.

Jinocha se chápe lásky cit,

Ona proniká jej, jemu fatí;

Blaží tvorstvo světoplodný svit,

Čeho se tkne, všecko vnadou zlatí;

Žije mílek v šťastném nadšení,

Jest to opojnosti kouzlení.

Nastane věk činný: spojiv um

S onou mocí, plodí ideály,

Zabírá se v hloubku těchto skum,

Vyvádí sem plody, hodné chvály.

Tam, kde chybí nebeská ta moc,

Tam jen bydlí všednost – temná noc.

Plodí věčné ducha podletí,

Kleslou mysl mnohým v žití vnadí,

Přes náš obor v dálku zaletí,

V hmotném světě předce něco vadí;

Posloucháme její zjevení,

Upevňuje vřelé tušení.

Nesmrtelnosti zří lilie,

Vidí jinou říši za Horebem,

Jestost ducha nikdy nemije,

Nezhrozme se nad oblezlým lebem,

Patří zemi, tenť jí splácí dluh,

Dálší cestu musí konat duch.