DRAHÉ POLSCE V SLAVNÝ DEN!

Buď zdráva, naše drahá Polsko, sestro,

v tom velikém dni svého obrození;

jdou duší vzpomínky tvé bolně, pestro,

co prožila’s v svém velkém utrpení.

Však blahý cit tě prochvít musí celou,

že’s obrozena žhavou krví synů;

ó, jak tě milovali, silou smělou

tě sňali s kříže, chovali v svém klínu.

A vdechli nový život do tvých údů,

nalili krev svou do tvé mrtvé hrudi

a vylíbali červánky ti studu,

jež vzpomínka pout rabských v tobě budí.

Jsi svobodna! Věř lásce svojich dětí,

jež hradbu živou kolem tebe staví,

jdeš v smavé jitro, slavných do staletí,

v epopej, které nikdo nezastaví.

A v slávě tvé nám bratrsky je milo,

v tvou dráhu rozchvěni ti sypem růže;

zde ruka věrná! Kdyby třeba bylo,

na ni tvá láska spolehnouti může.

Buď zdráva, Polsko, naše sestro drahá,

v dni slavném prudce pohnuti jsme v hloubi

a v budoucnost až do věčnosti sahá

slib věrnosti, jímž Čech se s tebou snoubí.