DRAHÉ SVOBODĚ!

Čím déle mdlel náš rod v tom porobenství kletém,

v tom třistaletém útlaku,

tím kmitla’s jařeji k nám blesku letem

ó, svobodo, ty zázraku.

A čím jsi náhleji k nám luzně sklonila se

jak s čarovného nadsvětí,

zdaž není okamžik tím blíž, kdy zase

tvůj vzdušný přízrak odletí?

Ne! – Čím byl tužší boj, jímž dlouho předci naši

tě dobývali pro děti,

tím jsi nám vyšší, světější a dražší –

až k zbožnění, až k oběti!

Vždyť tekla – skoro dnes – krev bratří ve stech bojů

též za tebe – krev nejmladší;

ta proudem z nejhlubších se lila zdrojů,

a moře smýt ji nestačí.

A není útrapy v tom světě jakékoli,

jíž nevznesli jsme na výkup!

Tím více však nás kalné skvrny bolí,

jež hyzdí hávu tvého rub.

Čím víc však tajných vad, tím palčivější snaha:

„Pryč se lžislávou nejistou!“

A komu, Svobodo, jsi v pravdě drahá,

ať neotálí s očistou!

Ne aby v nahotě snad pranéřoval tebe,

ty nedostižná bohyně!

Nechť očistí jen každý sama sebe

před prahem tvojí svatyně!

A každý víru tu ať přijme nesobecky:

tvrz práva žeť jen čest a mrav

a svoboda žeť zákon pro nás všecky,

ne volnost pro sobíků dav!

Všech láskou bratrskou i prací všech a hřivnou

zraj spravedlnost vespolná!

Tak vzroste stát, v němž ideály živnou,

i svoboda v něm nezdolná!