Drahé věno.

Synu, dcero, mladé pokolení,

jež tak svůdně bude vábit zem!

Znáš ten poklad drahý, nad nějž není

skvostnějšího nikde pod sluncem?

Jímž kdo upřímně a věrně vládne,

nabyl štěstí, které nepovadne?

Znáš tu zbraň, jíž v pokušeních světa

vítězně bys ďáblu odolal,

tak by neztrpčil ti další léta

ohyzdných a bídných činů žal,

nýbrž by tě těšil pocit blahý,

vždy že čisté byly tvoje snahy?

Znáš tu tichou, ale slavnou sílu,

jež tak mocným činí člověka,

že, jsa Hospodinem volán k dílu,

žádných těžkostí se neleká?

Skromný v štěstí, klidný vůči zlobě,

statečný i v nejsmutnější době?

Drahý poklad ten, ta zbraň, ta síla,

jíž nás v Kristu zbohacuje Bůh, –

jest to mysl vírou ušlechtilá,

srdce zbožné, bohabojný duch...

Uděl toto věno požehnané

dětem našim a nám všem, ó Pane!