Drahý stánek.

Chuďas jsem a nemám v světě

jenom ovcí krdělec,

ale v Tatrách kolem volno,

líbezno, až milá věc.

Jaj, když dolů hledím s vrchu

do těch nepočetných krás,

tu jizbička srdce mého

osvítí se v jeden raz!

Tamo Váhu údolina,

tamo horka, tamo sad,

a tam chatka, kde mne Katka

sladko umí pokochať.

A tam níže domek boží –

kol do kola samý rov,

jeden z nich je stánkem mamky

a já podědím ten krov.

No, šáterku malučičký

pokrovec tvůj samý květ, –

chuďas jsem, a přec tě nedám

za celičký boží svět.