DRAHÝM DĚTEM (I)

Máj usmál se a celá země jásá.

Jen hnula kšticí, země v ráj se mění

a je to jedno moře políbení,

kam pohnula se jen, ta zlatovlasá.

Mé dítě, již v tvář políbila krása,

jíž krásu tvoří každé okamžení,

co říci Tobě dnes, věř, slova není,

duch nejhlubší jen chudé kvítí střásá.

Zde v tichou modlitbu se všechno mění;

jak posud sbírej všude samé květy,

jen lásku dávej, majíc lásku sama;

Nad lásku, poznáš, větší slasti není,

a uzříš nakonec, že smutné drama,

jímž život byl, nevyzní bez odvety.