DRAHÝM DĚTEM (II)

To víš i Ty, jenž k básníkově dceři

jsi přilnul láskou, jaké rovno není,

jenž v básníka dovedeš políbení

těch vdechnout sílu, kteří v lásku věří.

Nuž, vezmi ji a v svět, jenž kol se šeří,

jí zachovej vždy čisté světlo denní,

neb věř, nad lásku větší moci není

a větší není slast nad políbení.

Vás krása spojila. Kéž ruce vaše

dál vede žitím v nedostihlé záři,

vám denně nechá svoje růže kvésti;

pak ať si kolem prchá život plaše,

vám neublíží nemoc ani stáří,

a k vám se samo celé skloní štěstí.