DRAMA SEHRANÉ POHLEDY.

Tramway duní... Na plošině zadní

vedle mne se klátí mladý zedník,

knírek rezavý má, tmavé oči,

pohled zlý a upřený kams v prázdno.

Z nitra vozu dívají se na něj

upřeně dvě umučené oči,

dívka, podavačka cihel asi,

košík drží. –

Na stanici jedné

vystupuje, košíkem si chráníc

požehnaný život před nárazem

a tím zmučeným svým dívčím zrakem

lítostivě zří v líc zedníkovi.

Nepohnul se. Jakby neviděl jí. –

Sestoupila – stojí – čeká – čeká. –

Tramway letí – za nějakou chvíli

ohledl se líně zedník po ní –

Stojí ještě – – podvečerní mlha

oblévá ji. – Obrátí se prudce,

odplivl si a zas v prázdno zírá

jaksi násilno a ledabyle

tím svým zle schmuřeným černým zrakem.