DRAMA.

Tma v hledišti... A jenom proniká

mou celou bytost tíseň neobsáhlá:

zpěv jarních vznětů, dusná tragika

a zašlapaná mladá duše zprahlá.

A dobře vím: ne slovo básníka,

však ruka té, jež hrála, v nitro sáhla,

jen její rytmus, bolest veliká

teď vlnila se, prudkou vlnou táhla.

A chápal jsem, jak v daleko se řítí

ten příběh celý, a jen mocně bije

životů dávných nové vlnobití –

Dárkyně velká! Temný otřes cítím,

zní z dálek píseň divné nostalgie.

V té chvíli, vím, jsem dvojím prošel žitím.