Drama.

Stál v mojich snech ve šupinatém hávu,

na retu hromy spící, blesky v zraku,

na zářném voze tažen stádem draků,

plášť jeho tma, ve mlhách skrýval hlavu.

Zřel ku zemi; všem citům, vášním, mravu,

zrcadlo soudu držel na oblaku,

tluk srdcí lidských řešil i let ptáků,

jak lovec chrta před sebou hnal Slávu.

Já slyšel kola jeho vozu hřmíti.

Zda apokalypsy to jezdec bájný?

Či Jehovah sám, Irmensul, či Brahma?

Ať jest, kdo jest! S ním v tuhý zápas jíti

mne lákal pocit obrovský a tajný.

V tom zahřmělo to z mraků: Já jsem Drama!