DRAMATA.

Zašumění velkých křídel,

úzkostlivé zasténání –

spár již k výši dravčích sídel

nese život v umírání.

Echo úzkostného křiku

duši chodce ještě děsí,

oko hledí k loupežníku –

ale širé mlčí lesy.

Dravec kdesi zmizel v šíru,

šumí lesů nota známá –

ve přírodě, plné smíru,

pohřbeno jest malé drama.

Pohřbeno jest v zapomnění,

usmířeno čísi dechem –

jako stromu utrpení,

jenž je sžírán šedým mechem.

Skryto v záhybech jest řízy,

která všecko vlídně skryje,

pod níž, duše, navždy zmizí

také tvoje tragedie.