DRAMATICKÝ MONOLOG.

Dobrý den! A jestli ranila jsi,

vždy dobrý den!

Mé srdce tiše němým mořem pluje,

mé srdce nelká ani nežaluje

na těžký sen.

Dobrý den! A jestli zítra raníš,

vždy dobrý den!

Snad přijde čas, a snad se zhojí jizvy,

kde čeká boj, já nelekal se výzvy

jsa připraven.

Dobrý den! Leč jestli já tě raním,

tož dobrou noc!

Co tvé je právo, u mne rve se vina

a křivda, kterou ticha připomíná

má čaromoc.

Tož dobrou noc! Leč marně její rámě

se nabízí.

Sen pro ty jen, kdo mrtvi nebo šťastni.

Na bolest mohu zapomenout vlastní,

leč nikdy na cizí.