Dražba.

V krámě dražba. Je tam plno lidí.

Ten se dívá, ony baví smích.

Někdo koupí, zboží s pultu sklidí –

ale více je těch zvědavých.

Na židlici vyvolavač křičí –

směšný člověk – dělá zábavu!

S pultu zboží po podlaze smýčí,

než ho vznese s křikem nad hlavu.

„Nové šaty! Dvacet cenu mají!

Prosté, prací – nepouštějí nic!

Do práce jsou dobré, vytrvají –

deset, deset zlatých – kdo dá víc?“

Chvíli čekal, potom ze sklenice

pysky svlaživ, šaty hodil v kout:

„Haha! dá mi někdo za ně více –

nikdo nechce grošem ani hnout’!“

Krabici vzal, stužky jsou v ní k pasu,

do vlasů – vše dohromady nic:

„Stužky! Pestré! Dámám pro okrasu –

deset, deset zlatých – kdo dá víc?“

‚Jedenáct!‘ „Já dvanáct!“ „‚Přidám zlatý!“‘

O krabici přišlo k boji hned –

a než dražbou jedny prodal šaty,

se stužkami krabic prodal pět.