DŘEVĚNÝ MLÝN V HALIČI

Holý kraj, v něm sotva stín,

nad struhou ční starý mlýn.

Kol jen hlasné ozvěny

bijí o strop dřevěný.

Holým krajem jen se mih’,

za ním letěl vln v dál smích.

Já tu stanul v dumách něm.

Co být mohlo štěstí v něm!

Štěstí, o němž jsem jen snil,

jež jsem nikdy neprožil.

Proč se jen v mou cestu mih’?

Za mnou letěl vln jen smích.