Dřevorubci.

Všeho dal nám Pán Bůh hojně,

staroušek náš dobrý:

máme role, báně, hory,

v horách i své obry.

Chlapíci to mocných plecí,

každý jako dubec:

jednou ranou jedli srazí

český dřevorubec!

Silný v práci, bujný v plese,

netlačí ho bída –

když přivine dívku k sobě,

to už něco vydá!

Do smrti mu jistě věří

na jediné slovo.

Však je znají také páni:

váží nad olovo!

Chaso naše, dřevorubci

na severu, jihu,

hoši naši na západě!

na srdci mám tíhu – –

Ta mě tlačí jako žernov:

dřevorubci moji,

pamatujte na záseky,

vrah se na nás strojí!

Až se do hor plížit bude,

urá! jako hromy

na hlavy mu porážejte

staré naše stromy!

Postavte se pod záseky

– prolezou-li – sami:

přivítejte je jak sluší,

svými sekerami!