DRINA

Oj Drina, Drina,

zelenavá Drina

nejedné maměnce

odplavila syna,

odplavila syna

s kverem, patrontaší,

počkejte jen chvilku,

zazpívám vám, braši,

o tom, jak to bylo,

zazpívám vám, braši,

noc na osmý září

u bosenské Rači.

Takhle koncem srpna

parna byla velká,

vylili nám Srbi

od Valjeva perka.

Generál Potiorek

v září řek si: Inu,

počkej, pražský sbore,

půjdeš zas přes Drinu.

Za Drinou je Mačva

a za Mačvou z lad

bílé věže zdvíhá

město Bělehrad.

Na Turcích je císaři kdys

dobyl Eugen, princ a rek,

na Srbech ho dobude dnes

feldmaršálek Potiorek.

Rakousko přec namlelo vždy

Turku jako Srbínu:

vzhůru, děti, pro císaře

a pro jeho rodinu!

Zelená je Drina,

zelené má kraje,

s puklým kolem lodních mlýnů

broukavě si hraje.

Nehraje si ale

proud ten proradný,

nehraje si vůbec

s c. k. pontony.

Tam jsme se sic ještě

jakž takž dostali,

smutně jsme se ale

v noci vraceli.

Do lisu nás vzali

Srbi se všech stran,

to nebyla psina,

kluci, pro pět ran!

Bili do nás zprava,

bili od leva,

to vám bylo horší

než u Valjeva.

Než jsme doběhli tak

až ke Driny svahu,

pontony jsou v pekle,

pontony jsou v tahu.

Napjali tam lana

od Srbska až v Bosnu,

viselo tam kluků

jako živých hroznů.

Když to lano prasklo,

tak byl s nimi amen,

zařvalo to, bžunklo

jak do vody kámen.

Párkrát zavylo to,

zachrčelo vztekle,

pár desítek chlapců

bylo zase v pekle.

Za Drinou tam stojí

vedle kukuřice

větrem ošlehaná

stará borovice.

Borovice stará,

vítr do ní bije,

tam zůstala z páté

půlka kumpanije.

(Ten náš starý zupák,

ten tam taky padl:

dej mu Pánbůh nebe,

dle šarže jen kradl!)

A tu druhou spolkla

zelenavá Drina,

život, braši, tenkrát

nebyl žádná psina:

plavala tam

stará pára:

ti od stodva,

hundertcvára,

plaval lantverpluk,

samý čupr kluk,

plavala tam pražská chasa,

Panebože, to nebyla krása:

to si vyšláp Grenevil

sakra špatně na špacír!