Dřív byla tma a propasti a vody,

Dřív byla tma a propasti a vody,

z nich teprve se vynořilo světlo,

by s hladinou se nespoutanou střetlo

a prostoupilo nezměřené brody.

Tma plnila se jásavými hody,

a tolik tepla k chladným vodám slétlo,

že moře omladnulo, záři zkvetlo

a zazvučelo chvalozpěvem shody.

Až dosud slunce z tmy a z moře vstává –

a z propasti a ze tmy pochybností,

z vod bouřlivých, ze slzí utrpení

se rodí štěstí, záře jeho smavá,

v níž srdce všeho zármutku se sprostí,

a slza poslední se v perlu změní.