Dřív, než jsi jal mne, bylo mi, že snadně

Dřív, než jsi jal mne, bylo mi, že snadně

tvou lásku získat mohu, v srdci na dně

jež úkryt má – i když sám lásky prost

na tajemství mé něhy zíráš chladně.

Teď, co jsi jal mne, v lásky silném žehu

z mých čistých rtů polibků bera skvost,

pro tebe všechnu odpoutávám něhu

a žádost má dnes moje nevinnost.

A touhy mé jsou bílé holubice

na zrnka čekající z tvojí dlaně,

mé vděky květy, které do kytice

pro tebe váži, dík tvůj klidíc za ně.

A cudnost má – ta vnitřní i ta vnější

je – pro tebe být ženou nejkrásnější.