Drobné děje.

Drobné děje s vrchů, plání:

žert i stesk i žal,

jež jsem cestou zhlédl maní,

když jsem do rodných se strání

snivě zatoulal.

Děje žitím v kytku svity,

všední kořist jen,

jak je horský, v lesích skrytý,

měkký, dumný, rázovitý

žije lid co den.

Nedbám, zda kdo pohrdavě

v úškleb stáhne ret,

mě ty zvěsti jaly právě;

v horské trávě, v horské hlavě

mnohý pučí květ! –