DROBOUČKÁ TITĚRKO

Droboučká titěrko, človíčku malý,

co jsou tvé žaly?

Pro jeden úsměv a polibek lhaný

jsi rozervaný...

Pro jednu vášeň, jež srdcem tvým hnula...

Jepice! Nula!

A tvé sny, touhy tvé o velkém příští?

Tříští se, tříští...

Co jeden život jest, jímž se tak plýtvá?

Moderní bitva!

Padesát takových „přírody pánů“

na jednu ránu...

A strojní puška, ta na tisíc stačí...

Není to k pláči?

Není to k pláči, když jich tolik zmírá?

Útěchou víra!

Věřiti nutno jest: Z krve té rudé

lépe pak bude!

Je nutno věřit, žes jenom částí

národa, vlasti...

Věřiti nutno jest: Zájmy nás pojí

v kulturním boji...

Sluč svoje bolesti s lidskými stony,

ciť s miliony!

Pomysli: Nutno jít přes mnohé hroby

k pokroku doby!

Poznej, žes malinkou titěrkou pouhou

i se svou touhou...

A svůj žal potlač, však pro soucit ryzí

mírni žal cizí!