DROTAR.

Kráčí drotar po silnici,

kudy vede cesta z Čech,

zima jest mu a na líci

chvěje se mu bolný vzdech.

Mamka jeho poslala ho

hledat chleba k bratrům svým,

neb otčina jeho milá

dušena je lidem zlým.

Beťár mu rval sousto suché,

duši černým v pospas dal,

proto v cizinu šel dálnou

k bratrům Čechům v šírou dál.

Prodával jim myší pasti

a drátoval krajáče,

pojednou však vyhnali ho

a on se dal do pláče.

Neb upletli zákaz páni

na podomní obchody,

aby národ uchránili

od bankrotu, nehody.

A on nesmí své plecháče

po Čechách víc prodávat, –

vlastenecké dráteníky

o výdělek okrádat.

Neboť konkurenci jeho

chudák národ nesnese –

k drátování hrnců musí

dnes mít každý koncese.