Drotar Jurka.

Hle, drotar Jurka, starý brach,

před krámem žida zpívá,

hned padne, hned zas vrávorá –

naň houf se kluků dívá.

Kdys mladou ženu se synkem

pod Tater hradbou nechal,

vzal drát a pastě na rámě

v svět chléb hledati spěchal.

A za tři roky přišel zpět

a zle svou ženu kárá:

že třem již klukům tátou byl

hned běží na farára.

Pan farár dostal vnuknutí

a měsíc nebyl doma –

tak marně Jurka obcházel

a volal na něj hroma.

Zbil ženu, do Čech přišel zas,

vši žrali jej a špína:

u žida v krčmě každý den

na bídu zapomíná.

Co kluci, žena dělají?

Ať zhynou třeba v psotě!

Však Jurka přec je veselý

a schne jak ten kůl v plotě.