Dru Fr. Lukavskému.

Do vsí a městeček, jež u paty se chmurných krčí hor,

v příboji germánském jež zachovaly si vždy rod, řeč svou,

Vy s apoštolů zápalem jste útěchu a pomoc nes’,

a kam jste vkročil, v tvářích vrásčitých svit’ jas a v srdcích ples.

Sta dětských duší zachránil jste našemu tak národu,

sta duší českých posílil a dal jim nový žití cíl

a neumdléval jste, byť mnohdy za vše, co jste lidu dal,

trn zneuznání Vaše srdce zlaté krutě probodal...

A staví-li svým zasloužilým mužům národ pomníky,

Vám není třeba jich, Vy sám jste pomník svůj si postavil:

ty české školy v menšinách Váš nejkrásnější pomník jsou

a věrných srdcí dík je nejmilejší Vaší odměnou...