Dru. Jaromíru Košutovi

Jak náhle podťatý strom k zemi kles’,

a papoušek přec rajský v něm se skrýval

a vonné květy vítr s něho schvíval

a všecky vůně Širasu nám snes’.

Já zabloudilý v poesie les

se s úctou zbožnou k tomu stromu díval,

co znělo tam, jsem českou písní zpíval,

báj lásky, rozkoš révy, žití ples.

On zvedl záhy tuto oponu,

o které jeho Hâfiz stále pěje,

v ráj Suleiky a Jusufa juž spěchal.

Sám nyní květ na ráje záhonu

zří s Firdusim v ty velké světů děje

a nás v severních mlhách tady nechal.