Dru MOŘICI HRUBANOVI K PADESÁTINÁM.

Náš dube hanácký! Z kypřiny Kobeřic

rozkládáš k výši mohutné své tělo.

Už padesát let přes ně přeletělo,

ty ale klidně můžeš sobě říc:

já stál vždy pevně, ať to kolem hřmělo.

Ať lůzy smečka lála nevěříc,

ať bylo kolem dusno, neveselo,

ať jenom pochyba ti zněla vstříc,

tys nezachmuřil nikdy strachem čelo:

Tys dubem stál, ať kolkolem to hřmělo.

Hrdina! Vůdce lidu! Jasná líc!

A víra pevná, až se peklo chvělo!

Když mnohé srdce už si zoufat chtělo,

Tys rostl v síle, rostl v lásce víc!

Vždy stál’s jak dub, ať blýskalo a hřmělo.

Zpočátku téměř sám Tvůj Blaník váhal spíc –

však zvolna kolem tebe řad se tmělo,

odvaha rostla, vojsko mohutnělo

a s fanfárami táhne vítězíc.

Ty stáls vždy pevně, ať to kolem hřmělo. POSLÁNÍ:

Dnes tisíc pozdravů Ti letí vstříc:

Kéž ještě půl sta let Tvé září čelo

a plane láska Tvojich zřítelnic,

byť hromů tisíc nám kol uší hřmělo!