DRU O. PŘIKRYLOVI.

Jaja, bracho, šedivíme,

čase běžijó tak zkrátka,

přešla teda take Tobě

mrcha mršská padesátka.

Znám svó, za čerta to stoji,

místo vlahé vic je socha,

v zádech lópe, a hdes lital,

lezeš včel jak z kéške mocha

Na vlase chodijó schoři,

nohe zebó, zob se vikle –

jaký só to z nenadáni

na muj humor divny pikle?!

Ale nechť, já hlavo vzhuro,

to je všecko jenom smeti,

došečko mám v teple sedět

ohlidna se po děvčeti.

Take sem tam radosť přende

ze slonka, dež zrajó pola,

dež Tě práce v rokách kvete

a dež v ničem néni smola.

A to Tobě přejo z Prahe.

Ať svó padesátko ceniš!

Je to peníz vedělané,

a nihde ho neproměniš.