DRUGOVO

V zeleni zanechav procitlé hnědé selo

pěnicím, které pokračují v slavičím tlukotu,

a strakám neustále horlivě zaměstnaným,

do skvělé říční lázně jsem sestoupil.

Kvetoucí šípky a jasný potok,

jakoby věděly, jak je mi třeba útěchy

a že jen těžko paprsek proniká v šero mých smutků

a v bolestný neklid přelomeného života,

důvěrně, lichotivě přejí mi dobrého jitra.

Oblaka mlhy přeřezávají hory,

a přede mnou, za hradbou hnědavých kopců

v zeleni měkkého sedla bělá se monastýr,

odkud se právě třepotá dolů vyzvánění.

Oh, jaká škoda, že nemohu býti vesel,

vyrvati z prsou tlak a souvislost

a z lánů osení rudou kytici máků přinésti domů!

Do města odjel krásný poručík, dobrý můj hostitel.

A na mně jest pouze blouditi vpravo či vlevo,

bez cíle posunovati malátné kroky

uprostřed Makedonie

v koupeli jitřní,

jež se mne netkne však,

jako bych celý byl z oleje.