DRUH ZA DRUHEM.

Se starým druhem svým, z dob mladých škol,

v let někdy setkáš se ve hřmotu ulice –

směs chodců, motorek, aut hučí kol

i tebe honí v spěch... a sotva do líce

jsi druhu podíval se, stiskl ruku,

a již jste zmizeli v tom města hluku...

A zrána v kterýs den, kdy sedáš zvesela

k své kávě, lokálka tvůj zajme hled...

Tvůj druh již odešel v neznámo docela

a tenkrát uzřel jsi jej naposled...

Květ marné lítosti mu kladeš v rov,

že tenkrát neřek’s mu pár vřelých slov.